Výprava na klubovou výstavu KCHMPP Mladá Boleslav

V klubu KCHMPP je do chovu mimo jiné zapotřebí, aby měl pejsek klubovou výstavu.

Tento požadavek klubu mi připadá velmi nesmyslný (zvlášť, když je klubová výstava vždy jen v Čechách, stejně jako povinná bonitace, takže se musíme vypravit minimálně 2x na druhý konec republiky. Navíc na klubovce ani nejsou rozhodčí, kteří by nás lákali jet přes celou republiku. Většinou jsou to rozhodčí allroundeři, žádní specialisté pro plemeno, jsou to rozhodčí, které můžeme potkat na kterékoli jiné výstavě v ČR.  Na bonitaci jsou to opět většinou stejní rozhodčí, takže moc nechápu smysl, proč musí mít pes klubovku, když je na bonitaci rozhodčí exteriéru přítomen a působí v komisi. Navíc před nějakými časy bylo chovatelům z druhého konce republiky vyhověno tak, že bonitace byla uspořádána po skončení klubové výstavy, aby nemuseli lidé cestovat stovky kilometrů znova. I tato úleva však byla zrušena).

Jelikož naši australáčci: Eros a Fík, stejně jako honačka Čaký klubovku pro uchovnění potřebují, přihlásila jsem je. Den před odjezdem jsem začala plánovat cestu - přes 1100km a nějakých 10-12 hodin za volantem. Organizátoři nás navíc "potěšili" dalším nesmyslným výmyslem, jakým bylo zrušení závěrečných soutěží vzhledem k Polské tragédii (nechci neštěstí zlehčovat - je to rozhodně velká tragédie, ale vzhledem k tomu, že veškeré sportovní zápasy, dostihy, sázky ... vše normálně běžělo, tak mi přijde zrušení závěrečných soutěží na kynologické akci velmi komické. Navíc se štracháme přes celou republiku a ani nemáme možnost představit pak vítězného pejska přítomným ? ).

Mé autíčko stále není schopno absolvovat tak dlouhou trasu a do auta k Lucce Gogolové, které mělo být po vrch "zaplněno" jejími pejsky jsem se nevešla. Byla jsem moc ráda, že se mi nabídla naše handlerka Simča Šusterová, že pojedeme jejím nově zakoupeným BMW.

Díky navigaci jsme dorazili perfektně přímo na místo dění (já tam byla již xy - krát, ale znáte můj orientační smysl, že? Netrefila bych tam) a ještě dost brzy, takže jsme zaparkovaly blízko kruhu a bez front. Dokonce náhoda tomu chtěla, že jsme měly auto přímo vedle vozu Tolugáčků :-), kteří přijeli přesně 15 vteřin před námi. Sluníčko se pomalu ale jistě dralo zpoza mraků a vypadalo to, že po týdnu děšťů bude konečně krásný den. A také že byl a to nejen díky slunci :-)

Vyložily jsme věci i tři naše chlupáče, utábořily se u kruhu a pomalu se protahovaly po dlouhých hodinách jízdy (vyjížděly jsme o třičtvtě na dvě ráno :-( ). Fíka i Eroska měla vystavovat Simča, takže jsem byla v tomto ohledu klidná, protože Simona je moc šikovná a naši pesani ji mají rádi. Horší to bylo s honačkou Čaký. Tam bylo jasné, že ji musím vystavit sama, neboť je to takový věrný závisláček. Byla na výstavě poprvé a i když je to velmi poslušná a hodná holka, nebyla jsem si jistá, jak svou premiéru zvládneme. Naštěstí se u honáků neběhá tak rychle jako u ovčáků a na předvení psa v pohybu stačí rychlý klus, tak to by mohla má noha plná šroubů zvládnout, říkala jsem si :-)

A už je to tady, výstava, byť se zpožděním, začala. Erosek se předvedl ve třídě mladých. Stál jako socha a moooc mu to se Simonou slušelo. I když mě se líbil nejvíce jak ve statice, tak v pohybu (ale asi jsem zaujatá, je to přeci jen můj miláček), rozhodčí dal přednost jiným mlaďochům a Erosek tak skončil Výborný 3. Měla jsem však radost, že se předvádí jako profík a že na něm v kruhu není jeho momentální těžká puberta tolik poznat.
Trošku mě zarazilo, že měl v posudku napsáno, že je to středně velký pes... Působí na mě, že patří spíše do kategorie psů velkých, ale to je jen detail.

Erosek se Simčou, že jim to ale sluší co? Foto p. Hodová

Ve třídě šampionů se předvedl matador Jch. Ch. Achilles Svěží vítr s výsledkem Výborný 2, r.CAC

Achillek 2. ve třídě šampiónů. Foto p. Hodová

Následovaly feny. Fík měla v mezitřídě silnou konkurenci. Přesto si vyběhala se Simčou Výborná 1 , CAC ! Měla jsem radost. Opravdu její pohyb je pro mne ten nejlepší a nejprostornější a nejladnější, jaký jsem u aussíka kdy viděla. Když se běhalo o klubovou vítězku, rozhodčí se na ni zálibně díval. Stáli všichni v postoji, rozhodčí kráčí k Fíkovi, zastaví se, kouká... pak se rozhodne, že ji ještě osahá hrudník - prudce se zhýbne a Fík uskočí... druhý pokus, Fík zacouvá ... tak jde rozhodčí dále a titul si odnese jiná fenka. Škoda no, ale i tak je pro nás Fíkův první CAC velkou potěchou. Mimochodem, Fík je pro pana rozhodčího také středně velká fena, nějak si neumím představit, jak dle něj tedy vypadá fena, kterou by označil jako velká :-)

Mezitřída feny. Foto p. Hodová	Pořadí - Fík první ! Foto p. Hodová
Fík a její pohárek za vítězství v mezitřídě. Foto Dalibor Sosna

I výsledky Tolugáčků byly moc hezké, takže jsme se mohly radovat s holkama navzájem :-)

Naše hezké posudky a výsledné výborné známky nás těšily o to více, že skoro 50% ze zadaných známek bylo ocenění VD.

Neodpustím si však poznámku... To, že někteří rozhodčí vytýkají psům světlé oko (i když dle standardu může být jakékoli barvy a odstínu), s tím jsem se již trochu smířila. Ale naprosto nechápu, jak může získat titul zvíře, které nemá okolo oka barevnou srst ! A není to poprvé. Standard jasně říká, že oko má být usazeno v barvě, to znamená, že oko nemá být ani malou částí posazené v bílé srsti. Bílá barva přes oko je tedy vadou (u borderek to například nevadí, ty mohou mít celou půlku hlavy bílou nebo i dokonce celou hlavu ), přesto řada rozhodčích tento fakt nebere v potaz a zadají titul zvířeti s touto na první pohled jasnou vadou.

A co Čaký a můj handlerský výkon? :-) Mám jednu velkou výhodu oproti většině konkurence. Majitelé honáků většinou na nějakou výstavní drezůru svých miláčků zvysoka kašlou a své psy (kteří často vyjíždí na sebe mezi sebou nebo dokonce i na lidi) vystavují stylem: "já jdu jen náhodou okolo z pole a tak se tu podívám" (píši většinou, najdou se handleři, kteří honáčky vystavují naprosto úchvatně, ale oproti jiným plemenům je hezky vystavených honáčků opravdu pomálu). Paní rozhodčí Marušková však alespoň elementární základy vystavení požadovala a tak se stalo, že některé majitele dost kritizovala a neváhala je i vyloučit z kruhu.

Čaký byla ve třídě mladých. Její konkurentky se však předváděly, oproti některým předešlým třídám, moc hezky. Čaký však byla dokonalá. Stála a soustředila se jen na mě. Když ji rozhodčí prohmatávala, nehla ani uchem a stále se mi dívala do očí a od ucha k uchu se smála. I mé obavy z běhání byly zbytečné. I když jsem vyběhla, až již byly konkurentky kruh přede mnou (byla jsem poslední a chtěla jsem si udělat v malém kruhu prostor), "běžely" natolik pomalu, že jsem jim byla okamžitě opět nalepená na zádech. Rozhodčí napsala posudky a šla nám nahlas říci, jak naše miláčky vidí. U Čaký vyzvedla dokonalé proporce hlavy i těla a hlavně velmi milou a ovladatelnou povahu, což byl kompliment i pro mne, protože jsme s Čaký pilně trénovaly :-) Vysloužily jsme si při naší premiéře známku Výborná 1, CAJC, Nejlepší mladý jedinec, klubový vítěz mladých ! Trošku mi zabylo líto, že nejsou závěrečné soutěže, což by byl pro Čaký skvělý tréning. Tak jsme se alespoň prošly halou plnou psů, Čaký se chovala, jako by takovou zkušenost absolvovala každý den.

Hrdá Čakynka :-) Trofeje po premiéře :-) Foto Dalibor Sosna

S holkama jsme si ještě daly vafle, pokecaly, vyzvedly poháry (mimochodem moc pěkné, dávaly se nejen za CAC, ale i za r.CAC a byly opravdu hezké) a vyrazily k domovu.

Po cestě zpátky jsme si ještě užily jeden adrenalinový zážitek, kdy se nám v autě vypla elektrika, takže nefungovalo nic, včetně otevření kufru či odemčení dveří.... Ještě že je Simča skoro automechanik a přišla na to, že to bude baterkou. Vystěhovala všechny psy, kenelu, batohy, klec, věci, aby se dostala k baterce, která je v kufru (který nešel otevřít a musela se k němu dokopat přes zadní sedadla), spravila uvolněné kontakty, naskládala zpět vše včetně psů a mohly jsme vyrazit. Je to prostě BORKA ! Já bych byla naprosto ztracená, jsem ráda, že vím, kde se v našem autě nalévá benzín, kde plyn a kde voda do ostřikovačů a tím mé technické znalosti o vozidle končí.

Domů jsme dorazlily okolo deváté večer, unavené po tak náročném dni, spokojené.

Simče moc děkuji za perfektní a profesionální předvedení mých pejsků, ze bezpečný odvoz (řídila sama tam i zpět !), za super zážitky a pokec. Těším se na naši další společnou výpravu !

< Předchozí		Další >